Stránky nejen pro onanisty

Vše co jste kdy chtěli vědět o onanii a báli jste se zeptat..

Erotické porno povídky

Deniska

Je zamračené podzimní odpoledne, zapaluju si cigaretu u otevřeného okna. Vedle v ložnici usnula Deniska, můj anděl, unavená milováním. Usmívá se.
Začalo to tehdy, když stála poprvé u zahradní branky..Ne , začalo to tehdy, když mě sanitka odvážela v bezvědomí od převrácené motorky, tehdy, když mi doktor vysvětloval, že dělali co mohli, ale noha v koleni zůstane částečně neohebná („..uvědomte si, že žijete, někteří jsou na tom mnohem hůř než vy!“). Vysvětlovat mu, že jsem mě živí sport by asi nemělo cenu. Takže
už jsem nebyl hvězda reprezentace, celebrita a VIP, ale invalidní důchodce. Ve třiceti.
Zjistil jsem, že na sebevraždu jsem moc velkej zbabělec a tak jsem udělal to, co zbabělcům jde nejlíp – utekl. Koupil jsem si na kraji zastrčený vesnice domek se zahradou, štěně rotvajlera abych měl společnost a přerušil všechny kontakty.
Ze začátku otavovali novináři, ale brzy jsem přestal mediálně zajímavý a zapomněli na mě kvůli zajímavějším objektům. A já měl klid.
Byl jsem sám, nikdo mě nelitoval ani se nešklebil že na mě taky došlo. Občas jsem si objednal holku po telefonu a tím to vadlo. Tak to šlo asi rok. Pak přišla Deniska.
Dřepěla za brankou do zahrady, malá, asi desetiletá nazrzlá pihovatá holka v ušmudlaným tričku a teplákách jak po starším bráchovi. Skrz mříže drbala Kerbera za uchem a něco mu vykládala. Zatrnulo ve mně – jestli jí za tu ruku rafne...“Co děláš?“, křikl jsem. „Jseš blbá? Chceš aby tě kousl?“
Lekla se a vyskočila, chvíli se na mě dívala: „Nekousne, pane, je hodnej.“ Pak utekla.
Po týdnu tam byla zas. V tom samým tričku a sukni jak z filmu pro pamětníky, tahala z aktovky chleba a krmila Kerbera skrz plot. Vyšel jsem ven na zahradu, když mě uviděla, zdvihla se a chtěla utéct.
„Počkej!“ zavolal jsem. „Neboj se, já se nezlobím. Chceš si hrát s Kerberem?“
Váhavě kývla, ale oči jí zasvítily. Odemkl jsem branku: „Pojď dál!“
Šla pomalu, asi se bála, ale možnost hrát si se psem byla silnější než obavy.
„Můžeš si hrát se psem, když přijdeš a zavoníš na mě.Budete tady na zahradě. A nebudeš ho krmit svejma svačinama.“
„Ano, pane.“
„Já budu sedět támhle pod pergolou, sama s Kerberem zůstat nemůžeš. Budu si číst, tak si hrajte a mě si nevšímej, jasný?“
„Ano, pane.“
„Nejsem pán, jsem Mikuláš. No nekoukej, jmenuju se tak. Ale dárky nenosím, říkej mi Miki. A teď si běž hrát, ale ne dlouho, ať tě doma nesháněj.“
„Ano, Miki.“
„Jo, jak ty se jmenuješ?“
„Denisa.“
Chodila pravidelně. Hrála si s Kerberem a já seděl s knížkou. Neměl jsem potřebu se s ní bavit, o čem taky s takovým pískletem? Ale pomalu jsme začali, ani nevím, jak k tomu došlo. Tak..postupně. Je jí jedenáct. Bydlí u babičky. Babička je ..hodná. Tady zaváhala. Tátu nikdy neměla, žádnýho opravdovýho. Maminka...je pryč. Musela odjet. Tady zase zaváhala. Kamarády nemá, ve škole se jí nelíbí. Hrozně chtěla psa, ale babička to nedovolí.
Měl sem jasno, malej outsider, v nemožnejch hadrech, rodiče na ní kašlou a úřady jí vrazily babce, která z toho nejásá. Vlastně jsme na tom byli skoro stejně, jenže já zkrachoval na vrcholu slávy a ona v podstatě dřív, než začala. A odstup mezi námi mizel.
Pak už chodila i do domu. Seděla na gauči, objímala Kerbera a koukala na nějaký kreslený blbosti na satelitu, dokud jsem ji neposlal domů. Občas se ke mně snažila nenápadně přitulit a já si nenápadně odsedl.
Ten den pršelo. Přišla v promoklý bundě a klepala se zimou. Postavil jsem na čaj a ze skříně vyhrabal svetr. „Sundej si tu bundu a vem si tohle ať nenastydneš.“
„Nepotřebuju, to je dobrý.“
„Nic není dobrý, klepeš se jak ratlík. Vem si ten svetr a bundu ti dám uschnout. Nebo žádnej pes a žádná televize!“
Zabralo to, rychle svlékla bundu a sáhla po svetru. Chytil jsem ji za ruku, pak za druhou. Měla na nich jednu modřinu vedle druhé.
„Kdo ti to udělal?“
Rozbrečela se.
„No tak, Denisko, řekneš mi, co se stalo?“
S pláčem se ke mně přitiskla: „Babička... mě zbila.“
„Denisko, Já nevím, co tak strašnýho si provedla, ale nemyslím, že by tě za to musela takhle zbít. Co se stalo?“
Zavrtěla hlavou a tiskla se s pláčem ke mně.
„Dobře, když o tom nechceš mluvit, tak nebudem, dobře? A už neplač, to bude dobrý.“
„Já..“vyrazila ze sebe.. „já jsem..se ..hladila..tam.. a babička mě viděla..křičela..že jsem dobytek a dělám hnusný věci..a pak mě zbila ..přes ruce..abych to už nedělala, zlobíš se na mě?“
Ježíši Kriste..dostat v tu chvíli babu do ruky, asi bych jí zabil. Párkrát jsem vydechl, sedl si na gauč a posadil si Denisku na klín. Položila mi hlavu na rameno, já ji objal a začal: „Nezlobím se, protože není proč. víš, babička se mýlila. Dřív si lidi mysleli, že to, co si dělala, je špatný, a babička si to myslí do teď. Ale není to špatný, je to úplně normální a dělají to skoro všichni, jen o tom nemluví. Není na tom nic hnusnýho. Je to v pořádku. Denisko, když budeš u mě, můžeš jít do ložnice. Já tě tam nebudu rušit, budeš tam sama..rozumíš? A doma už to nedělej, ať se babička nezlobí.“
Vzala mě za ruku a otřela se o ní tváří. „Miluju tě, Miki.“
Co jsem jí na to měl říct? „Já tě taky miluju, andílku.“
Sunula si moji dlaň po těle a než jem si stačil uvědomit, co se děje, zasunula si ji pod kalhotky. „Hlaď mě tam ty, prosím.“
„To ne ..“ zakoktal jsem. „To se nesmí.“
„Ale říkal jsi..že je to normální..že se to dělá..Tys lhal! Ty mě nemiluješ! Ty mi lžeš! Proč mi lžeš? Nikdo mě nemá rád, ani ty..“ To už nebyl pláč, to byl nářek zoufalého zvířete v agónii.
A já, já ji začal líbat. Líbat ne jako holčičku, ale jako ženu, hluboko, jazykem, zuby. A mezi polibky jsem jen říkal: „To nic, to nic, miluju tě, moc tě miluju.“
Jedna ruka vklouzla pod tričko a nahmátla bradavku, lehounce vyčnívající, nesmělý náznak ňadra. začal jsem ji hladit. Druhá ruka pohladila hebce sametovou mušličku, prst instinktivně
našel hrbolek v něžném žlábku. Zasténala, potichu, pak hlasitěji a mezi vzdechy opakovala přerývaně: “Prosím, prosím, prosím!“ Cítil jsem, jak je vlhčí a pulsuje a chvěje se.
Mazlili jsme se, dokud nevyvrcholila. Přitiskla se ke mě v křečovitých záškubech. Byla nádherná.
Když se probrala, něžně mě políbila, vzala si bundu a odešla. Seděl jsem a zíral do zdi. To se nemělo stát. Ale stalo se ...

Chodila ke mně a já se třásl nedočkavostí, den bez ní mi připadal jako věčnost. Mezi dveřmi se mi vrhala do náruče a zasypávala mě polibky. Tiskla se ke mně a do ucha mi šeptala naivní, ale o to krásnější vyznání. Končili jsme v ložnici, ruce i ústa plná laskání a touhy.

Jednou, na začátku váhavě zašeptala: „Miki..chtěl bys.. i do mě? Jestli chceš..víš.. ty můžeš.“

Myslel jsem, že se rozbrečím. Chvíli jsem jen zhluboka dýchal. „Denisko, miluju tě, chtěl bych, ale právě proto že tě miluju to nejde. Když se spolu mazlíme, je to krásný, to nejkrásnější co jsem zažil. Ale to co říkáš ty, to ještě ne..Mohlo by tě to bolet, a to nechci. Až budeš větší, až se z princezničky stane princezna, potom.. Počkáme, až budeš velká holka. Dobře?!

„A jak poznám, že už jsem velká holka?“
Zaváhal jsem. „No, až začneš..víš co..až budeš mít menses.“
„Co to je?“
Šok... Moje malá velká láska, která se mi s důvěrou nabízela, o těchhle věcech neví skoro nic.

A tak jsem začal vysvětlovat. Bylo to dokonale šílený. Deniska ležela přitulená ke mně, něžně hladila moji erekci a já jí vysvětloval co je to menses, ovulace, početí, antikoncepce a proč může být deflorace bolestivá. „Teď už tomu rozumíš, andílku?“, dokončil jsem tu bláznivou přednášku.

Dlouze mě políbila. „ Miki, já tě strašně moc miluju. A ž budu velká, tak už budu pořád jen s tebou. A budeme mít miminko a budeme rodina a ty od nás nikdy neodejdeš, viď že ne? Miki..Nebreč..Co ti je?“
„Nic, miláčku.“
Byly vánoce. Sehnal jsem stromeček a dárky bral pod tlakem. Koupil jsem všechno, o čem jsem si myslel, že by se Denisce mohlo líbit.

Mohla přijít až pětadvacátého, ale to mi bylo jedno.
Když vešla do obýváku, zůstala stát jak opařená. Střídavě zírala na stromek a na mě. „To..to je.. to jsou..?“
„Jen pro tebe, andílku.“

Vypískla, rychle mě políbila a vrhla se k balíkům. Rozkládala kolem sebe panenky, medvídky, knížky, dvdéčka, smála se..Byla šťastná. Poslední balík. Dívala se na dárky jako na poklad, pak se znovu podívala pod stromek a na mě. Nejistě zašeptala: „A co ty, Miki, já pro tebe..nic..“ Sesypala se na zem s tvářičkou v dlaních, v tichém, bezradném pláči.

Obejmul jsem ji a přitiskl k sobě. „ Máš, Denisko. Jsi tady, se mnou. Kdybych neměl tebe, neměl bych nikoho. Byl bych sám. Ty si moje malá víla a největší a nejkrásnější dárek, co jsem mohl dostat. Když mám tebe, andílku, mám všechno.“

Jeden druhému v náručí pod rozsvíceným stromkem. Cítil jsem její něžné, opatrné doteky po celém těle. Její polibky, pomalu klesající ke slabinám. Bouřlivě jsem pulsoval a při pohledu na její vzrušenou tvářičku v záplavě rudých vlasů jsem se napjal k prasknutí. Svlékla se a klekla si, pomalu se zaklonila a já se přisál k temně rudé bradavce, vystupující jako přezrálá jahoda z drobného náznaku ňadra.

Deniska zasténala, vzala mě za druhou ruku a vedla moji dlaň přes druhou bradavku, bříško, až do vlahého žáru mezi stehny. Po chvíli mazlení do mě lehce strčila, převalila mě na záda a lehla si na mě. Líbali jsme se, ve tváři mě šimrala ty nádherná, ohnivá hříva. Jednou rukou jsem ji hladil po zádech, druhou vychutnával hebkost zadečku.
„Zavři oči!“ zašeptala mi do ucha.
„Proč?“
„Zavři je, Miki. Prosím.“

Poslechl jsem. Pak jsem ucítil, jak se mi opřela rukama o ramena a zdvihla se. Její stehna mi přejely přes boky, jak se sunula níž. Ucítil jsem její ruce a vlahé teplo na špičce penisu. Otevřel jsem oči. „Denisko, NE!“

S odhodlaným výrazem prudce klesla dolů a vykřikla. Po stehnech jí stékaly kapky krve. Položila se na mě, aniž by přerušila spojení. „Zůstaň ve mně, Miki. Zůstaň ve mně.“
„Denisko, miláčku.“
„Miki.“

Pohnula boky sykla, pak znovu a znovu. Bolest ve tváři postupně vystřídal výraz extáze. Její i moje pohyby a dech splynuly, propletené prsty a polibky a výkřik společného vyvrcholení.

Leželi jsme si v náručí.

„To bylo jen pro tebe Miki. Můj dárek.“ zašeptala s vážným výrazem maličká. „A teď už patříme k sobě, napořád.“

Za oknem mezi vločkami létali andělé a ten nejkrásnější z nich mě objímal pod zářícím stromkem.

Druhý den odpoledne přišla znovu. Vběhla do obýváku, skočila mi na klín a začala mě líbat.
Odtáhl jsem se. „Počkej, Denisko, ne, to nejde..“
Znejistěla. „Ale říkal jsi, že to není špatný a včera...“
„Já vím, Denisko, ale ty jsi ještě holčička. A já jsem dospělej. Proto tyhle věci nemůžeme dělat spolu, rozumíš?“
„Proč ne, Miki? Proč, když tě miluju?“
„Prostě to tak je, broučku. Nesmí se to, ne my dva.“
„Ale kdybysme...“
„Pak by mě mohli zavřít. A už bysme se nikdy nesměli vidět, andílku.“
Nevím, jestli jsem jí to měl říkat. Vytřeštila oči, roztřásla se, přitiskla se ke mně a objala mě s křečovitou úporností, jako by ji někdo ode mě chtěl násilím odtrhnout a vyděšeně, hystericky se rozkřičela.
„Denisko, miláčku! No tak, je to dobrý, jsem tady holčičko moje, no tak, nekřič...Denisko.“
„Ne, Miki.. ne, tebe ne..tebe ne, Miki, já nechci, tebe ne..Miki..“ vyrážela mezi vzlyky, „Mámu taky zavřeli, přišli pro ní policajti..ve škole se mi smějou, že je máma zavřená..stejně mě neměla ráda..řikala, že sem blbej parchant..že sem jí zkurvila život.. ani babička mě nemá ráda, já to vím.. já mám jen tebe..Miki, já tě miluju, řekni to, řekni že mě taky miluješ..že sem tvůj andílek, Miki..“
Utěšování přešlo do mazlení, moje ruce znovu vklouzly tam, kam včera, Deniska znovu začala blaženě sténat a pomalu se uklidnila. Vyvrcholení ve vlnách odeznívalo.
„Neboj se, Miki,“ zašeptala mi mezi polibky „..nikdy to neřeknu, nikomu, ani kdyby mě bili, tak to neřeknu a budeme spolu. Líbím se ti, Miki?“
„Jsi nádherná.“
„Ve škole se mi smějou, že sem zrzavá socka.“
„To není pravda. Jsi moje princezna zlatovláska, moje krásná malá víla,“ přejížděl jsem jí prstem po páteři, a Deniska předla jak kotě.
„Miki, ty si hloupej, víly nenosej starý tepláky, počkej.“ Vyskočila, stáhla si tepláky, kalhotky i tričko a já ji poprvé uviděl nahou. Zatočila se přede mnou s rukama nad hlavou. Byla..byla božská. S ohnivou hřívou, drobounkými ňadry, štíhlá, skutečná malá víla. Dítě a žena, anděl nevinnosti a démon pokušení, moje prokletí, moje zakázaná láska.
„Denisko.“
Sklonila se ke mně: „Teď budu hodná já na tebe, pssst, neboj se.“ Rozepla mi kalhoty a uvolnila k prasknutí napjatou erekci. Pomalu, mě sevřela rukama, několikrát pohladila a pak se sklonila a vzala mě do pusinky. Explododoval jsem během několika vteřin.
Deniska se znovu přitiskla ke mně a trpělivě čekala, až se proberu.
Leželi jsme spolu, hladil jsem jí a laskal, ale v hlavě mi vrtala otázka. Nakonec jsem se zeptal.
„Denisko, tys už tohle někdy dělala?“
„Takhle ne. Karel, co s náma byl než mámu zavřeli, tak když byla máma opilá, tak jsem mu to musela dělat rukama. Jednou chtěl i do mně, ale já jsem křičela, protože jsem se bála, že to bude bolet.Tak chtěl, abych mu ho vzala do pusy, já to udělala, ale pak jsem ho pozvracela a on mě zfackoval. Byl zlej a smrděl pivem. Ty seš hodnej a krásně voníš. S tebou je to jiný, krásný, víš..“ Přitiskla se víc a blaženě mi zavrtala hlavu do podpaždí.
Tak tomuhle se říká šílenství.
„Chceš ještě?“ Zašeptala mi do ucha Deniska.
Peklo? Ráj? Už mi to bylo jedno..
Převalil jsem se na záda a maličkou otočil. Okamžitě mě znovu vzala do pusinky a začala sát. Ve chvíli, kdy jsem políbil sametově růžovou štěrbinku zasténala, ale hned jsem zase ucítil teplo jejích rtů a hebkost jazýčku.
A já líbal a sál nádherné, sladce orosené poupě, nemohl jsem se ho nasytit. Nevím, kdo vyvrcholil první. Měl jsem pocit jednoho nepřetržitého orgasmu.
Při posledním vyvrcholení ležela na zádech na mě, a mezi stehny si tiskla můj penis ke škebličce, dokud na ní nedopadla poslední záplava.
Pak se mi znovu schoulila do náruče. „Miluju tě, Miki, jenom tebe. Nikomu tě nedám. Miluješ mě taky?“
Přitiskl jsem ji k sobě, horkou a sladkou a probíral se vodopádem ohnivých vlasů.
„Miluju tě, andílku..“

Poslední komentáře
18.01.2017 23:18:29: Prožil jsem něco podobného
19.03.2016 02:29:40: naprosto souhlasím s předchozí zprávě smiley${1} F1 2014 pc hra čeština
 
Onanie je sex s tím koho opravdu milujete.